Jdi na obsah Jdi na menu
 


Superterorismus

28. 11. 2008

1.1. Superterorismus

 

Jaderný, radiační, chemický a biologický terorismus je obvykle laickou veřejností spojován s teroristickým zneužitím zbraní hromadného ničení (ZHN), tzn. prostředků původně vyvinutých výhradně pro vojenské použití. Tato představa není zcela přesná a při hodnocení současných možností lze do dané kategorie zařadit prostředky, jejichž použití je z vojenského hlediska neopodstatněné. Termín ZHN je nutné chápat v kontextu možných rizik, vyplývajících z teroristických útoků, mnohem komplexněji. Do roku 1995 se úvahy o zneužití ZHN za účelem dosažení teroristických cílů pohybovaly pouze v rovině nezdařených pokusů, úvah a spekulací. Reálným se však toto nebezpečí stalo při útoku náboženských fanatiků v tokijském metru.

 

Jaderné zbraně jsou pokládány za nejničivější druh ZHN. Z konstrukčního hlediska tvoří zbraňové systémy, obvykle zahrnující jadernou náplň a prostředky dopravy na cíl. Z technologického hlediska je jejich efekt založen na využití jaderné reakce, štěpení a syntézy. Jejich výroba a skladování však vyžadují vysokou úroveň technologických teoretických znalostí i vysoké finanční náklady. Zdroje materiálů i pohyb komponent sou v globálním měřítku sledovány a vztahuje se ně řada přísných restrikčních opatření. Z těchto důvodů je proto zneužití tohoto typu zbraní v oblasti terorismu nejméně pravděpodobné.

 

Radiologické zbraně jsou zbraňové systémy (často velmi primitivní), jež umožňují záměrné rozptylování radioaktivního materiálu na území protivníka. Jejich výroba a použití nejsou omezeny žádnou mezinárodní dohodou a z hlediska vojenského nasazení nemají praktický význam. V roce 1998 byl funkční radiologický zbraňový systém, postavený na kombinaci radioaktivního materiálu a klasické výbušniny, umístěn v jednom z moskevských parků čečenskými teroristy. Systém nebyl iniciován a byl použit pouze jako hrozba a prostředek politického nátlaku.

 

Chemické zbraně je možné vymezit jako otravné látky, které jsou schopné vyřadit živou sílu protivníka a snížit jeho akceschopnost. Nejčastěji jsou používány v plynné, kapalné, aerosolové či práškové formě. Ničivých účinků dosahují pronikáním do lidského organismu dýchacím ústrojím, pokožkou, sliznicemi a zažívacím traktem. Dnes již klasickým příkladem jejich zneužití je útok příslušníků sekty Óm šinrikjó v tokijském metru, nebo jejich nasazení proti civilnímu obyvatelstvu v průběhu iránsko - irácké války. Jejich použití však není omezeno pouze na lidské cíle. Stejně tak mohou být využity za účelem zničení vegetace, zvířat či přírodních zdrojů, které jsou pro život lidské populace v daném regionu nezbytné.

 

Biologické zbraně obsahují různé formy živých patogenních organismů nebo infekčních materiálů, určených pro bojové použití. Cílem jejich použití je způsobit onemocnění osobám, zvířatům nebo rostlinám. Jejich účinek je především závislý na typu použitého patogenu, na vnějších i vnitřních podmínkách a zejména na schopnosti množení patogenu v napadených organismech.Z hlediska nebezpečí zneužití ZHN jsou v současné době aktuální zejména tři níže uvedené zdroje.

 

Existující vojenské arzenály ZHN, případně jejich komponent, kde je mohou získat teroristické skupiny prostřednictvím krádeží, loupeží či korupce. V této souvislosti se jako nejpravděpodobnější jeví zneužití dnes již vyřazených ZHN, určených k likvidaci podle mezinárodních mluv a dohod. Největší zásoby ZHN určených ke zničení jsou v současné době k dispozici na území Ruska, USA, Indie a Jižní Koreje.

 

Vlastní výroba komponent ZHN je dalším potencionálním zdrojem nebezpečí. Aktuální je zejména v těchto případech výroba chemických zbraní, tj. otravných látek s důrazem na supertoxické nervové jedy a zneužití běžně průmyslově vyráběných toxických chemikálií, odcizených radioaktivních nebo vysoce infekčních patogenních materiálů.

 

Úmyslné vyvolání sekundárních účinků havarijních dějů je pravděpodobně nejreálnějším a velmi účinným možným zdrojem teroristického zneužití ZHN. Jedná se o násilné vyvolání sekundárních účinků havarijních dějů, obdobně jako v průběhu válečných konfliktů prostřednictvím sabotáží, nebo údery konvenčními zbraněmi na kritické body průmyslové infrastruktury, jakými jsou například vodohospodářská, chemická, energetická, a jaderná zařízení. Podobné typy teroristických útoků se z hlediska svých charakteristik podobají mírovým haváriím, ale vzhledem k jejich spouštěcímu mechanismu se od nich liší rozsahem a rychlostí nástupu ničivých faktorů.

 

Vzhledem k tomu, že úspěšně čelit teroristickým činům na taktické úrovni je prakticky nemožné, jsou z hlediska obrany proti teroristickému zneužití ZHN nejúčinnější preventivní opatření. Z tohoto hlediska lze za nejdůležitější považovat zabezpečení následujících oblastí:

  • legislativa,
  • systematická příprava odborníků v oblasti krizového managementu,
  • výkonnost a spolupráce zpravodajských služeb na bilaterální i multilaterální mezinárodní úrovni,
  • systematická příprava specialistů (speciálních jednotek) pro oblasti protiterorismu a boje s terorismem,
  • informovanost a příprava obyvatelstva,
  • funkční integrovaný záchranný systém,
  • finance a logistika.

Zabezpečení uvedených preventivních opatření nemůže v žádném případě zcela eliminovat možnosti teroristických útoků s použitím ZHN. Funkční preventivní systém však může odrazovat před teroristickým útokem a může sehrát významnou roli při snižování ztrát lidských životů i materiálu.

 

 Podplukovník Mgr. Marian Brzybohatý, Ph.D.

 

Převzato ze stránek: www.army.cz

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář