Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ruský organizopvaný zločin

28. 11. 2008

Ruský organizovaný zločin

a světové finanční trhy

(s odkazem na výpovědi generála Jana Šejny)

 

Joseph D. Douglass, Jr. (ředitel Redwoodského věd. ústavu a autor knihy Rudý kokain: Drogování Ameriky a Západu – Londýn a New York: Edward Harle, 1999 -, která detailně pojednává o ruském obchodování s narkotiky, organizovaném zločinu a spolupráci (korupci) bank.

………

Během několika minulých měsíců se díky získání dalších závažných informací rozšiřují zprávy o ruském praní špinavých peněz, kdy jako první vyšla najevo operace v bance „Bank of New York“. Finanční částky vzrostly ze 4 miliard na více než 10 miliard US$. Zapojení dalších bank, počínaje bankami v New Yorku, Londýně, až po švýcarské banky, přilily více oleje do ohně. Nakonec tato záležitost penetrace zasáhla tolik bank, že specifické banky již nebyly žádnou novinkou. Hlavním problémem se spíše stal ruský průnik do mnoha bank po celém světě.

V září loňského roku se v Rakousku (Feldkirch) konalo mezinárodní setkání sponzorované organizací Mut zut Ethik, na kterém kritickým tónem hovořil o problému Klaus Schmidt, úředník zpravodajské služby při Organizované kriminalitě v Evropě. Řekl, že ruští ministři a vysocí státní úředníci jsou v korupci zapleteni. Ruský organizovaný zločin je důsledkem svých aktivit hrozbou pro základy společností a kulturní hodnoty jak v Evropě, tak ve Spojených státech. Drogy korumpují mládež a nelegální peníze korumpují právní, finanční a politický systém. Tak je zničen morální základ společenského vývoje.

Postup přesouvání peněz z temnot do právních struktur korupci několikanásobně zvětšuje. 15 – 20% těchto peněz nyní silně ovlivňuje burzu s cennými papíry. Zatímco dříve byly hlavní zločinecké organizace sicilské, japonské, čínské a latinsko-americké, dnes jsou to organizace ruské.

Hlavní roli hrají zakázané drogy. Není to již pouze otázka heroinu a kokainu, ale také syntetik, legálně vyráběných zejména společnostmi, které mají nadbytečnou výrobní kapacitu, např. bulharské farmaceutické společnosti. Drogová kriminalita v Evropě stoupla z 15.000 trestných činů v roce 1995 na 185.000 v roce 1997. Prostituce, vydírání a vraždy jsou v těchto činech zastoupeny a tvoří součást operací. Organizovaný zločin nyní v Rusku ovládá více než 40.000 firem, 85% bank a 20% Dumy. Zanedlouho ovládne organizovaný zločin policejní složky a hlavní obchodní společnosti na celém světě. K rozšíření svého potenciálu využije moc politiků a ovládne mezinárodní finanční trhy. Zákonná opatření již nebudou účinkovat.

Před třemi lety byl hrubý výnos mezinárodního organizovaného zločinu odborníky Světové banky odhadnut asi na US$ 1,2 biliony, přičemž čistý zisk dosahoval nejméně $500 miliard. Tento rok odhadla studie sponzorovaná OSN hrubý výnos na $1,6 bilionů.

O obou těchto číslech se ví, že jsou nízká – jsou to politicky konzervativní odhady. Realističtější odhady se pohybují mezi 2 – 3 biliony US$. Více než 50% z toho je profit, což znamená, že zisk v částce 1 – 1,5 bilionu US$ je každým rokem převáděn do pokladnic mezinárodního organizovaného zločinu. Všechny tyto finance jsou samozřejmě „vyprány“, přičemž platí, že banky účtují za vyprání poplatek mezi 15 – 20%, což napomáhá vysvětlit jejich vědomou angažovanost. Sice se to zdá být neuvěřitelné, ale od konce 60. let, kdy se ve Spojených státech rozvinul obchod s drogami, není nadnesené odhadovat celkové výnosy v rozpětí mezi 30 – 50 biliony US$. Navíc, jelikož se jedná o profit, není těžké si představit, že částky vydané na politickou a policejní korupci, propagandu a další ovlivňování u důležitých národů mohou snadno představovat mnoho miliard dolarů ročně.

Aby se dalo pochopit co se odehrává, je třeba se vrátit o mnoho let zpátky a sledovat strategické operace sovětské zpravodajské služby. Toto je těžko proveditelné částečně proto, že politikou Západu je neříkat a neodhalovat nic, co by Rusy zostudilo, částečně z důvodů velmi extenzivního sovětského průniku a jeho vlivových operací v západních vládách, a částečně také proto, že bylo velmi obtížné získat věrohodné „vnitřní informace“ – sovětské zabezpečení bylo velmi dobré. Problém získat dobré informace byl také znásoben jak sovětskoruskými, tak i západními vládními snahami dobré informace automaticky zdiskreditovat. Tyto informace nejsou příjemné ruským ani západním politickým vůdcům, a proto skandály, mezi něž patří ruské praní špinavých peněz pocházejících ze zločinů západními bankami, byly tak drženy ve stínu, že bez odhalení nebo spíše publicity narostly do obřích rozměrů.

Pro lepší znázornění povahy dnešní situace bych zde rád uvedl trochu historie, která mi byla objasněna dřívějším českým generálem Janem Šejnou před jeho úmrtím v roce 1997. Šejna byl až do svého opuštění republiky v roce 1968 osobou s vysokým postavením. Než republiku opustil, byl personálním náměstkem ministra obrany, vedoucím sekretariátu Rady obrany, jež předčí i Politbyro v záležitostech obrany, rozvědky, kontrarozvědky, podvodů a jiných věcech státní bezpečnosti a která v sobě zahrnuje i zahraniční a ekonomickou politiku. Byl též klíčovým důstojníkem Hlavní politické správy, Odboru správních orgánů a skupiny komunistické strany, které ovládaly vládu a parlament. A nejdůležitější byla jeho neomylná paměť. V roce 1992 zaslal ředitel DIA (zpravodajská služba ministerstva obrany USA) zprávu svým nadřízeným s tím, že Šejna je vynikající zdroj, který více než dvacet let poskytoval spolehlivé údaje Spojeným státům a spojeneckým zpravodajským službám.

Během tisíců hodin trávených diskusí se Šejnou v letech 1976 až 1997 mi Šejna podrobně vysvětlil, jak se jako součást Chruščevovy modernizace sovětské revoluční válečné strategie v letech 1955-56 staly obchody s drogami, organizovaný zločin, terorismus a podvody hlavními strategickými operacemi sovětské rozvědky. Drogy a terorismus řídila většinou GRU (vojenská rozvědka), jelikož se jednalo o sabotážní operace. Organizovaný zločin patřil k operacím KGB (civilní rozvědka), protože charakterem byl političtější (v kontrastu k vojsku). Mělo se za to, že organizovaný zločin je úzce spjat s bankami a politiky, což byly hlavní terče špionáže a operací s cílem politických ovlivnění.

Při organizovaném zločinu nejprve pronikli do již stávajících zločineckých rodin a potom organizovali své vlastní operace. Do roku 1960 bylo jejich počáteční pronikání nejefektivnější. Bulhaři měli například 23 penetrací do italské mafie, asi stejný počet se podařil Maďarům, Češi měli o něco méně a Sověti trochu více než Bulhaři – a to vše jenom uvnitř italské mafie. Během pěti let měli Sověti a jejich zmocněnci více než stovku operací organizovaného zločinu, které zahájili po celém světě! Jenom Češi řídili nebo pronikli do 50 skupin organizovaného zločinu ve světě. (Je nejvýš zajímavé, že tyto materiály jsou u nás dodnes považovány za tajné! V čí prospěch asi? - pozn. z N.N.)

GRU, sovětská vojenská rozvědka, měla při terorismu hlavní úlohu z důvodu největšího množství zbraní, výbušnin, výcviku a podpory, jež byly vyžadovány. Jelikož však šlo o silnou politickou misi terorismu, která měla destabilizovat oblasti a připravit země na politickou revoluci, zapojila se zejména v plošném řízení i KGB. Dalším politickým využitím terorismu bylo to, že napomohl v rozdělení Západu a v izolaci Spojených států.

Šíření drog se hlavně využívalo ke korupci a oslabení společnosti, především mládeže, která tvoří základ vojska. Nejdůležitějšími cíly byly školy, neboť zde se nacházeli budoucí vůdci. Drogy byly také důležitým komponentem používaným při špionáži, ke korupci veřejných činitelů a bankovních institucí.

Podvody se staly přídavkem k zahraniční politice. Sloužily k ochraně obchodu s drogami, při organizovaném zločinu a terorismu, kdy byly chráněny klíčové elementy – obvinění byla směrována jinam. Propagovala se například myšlenka, že za obchodem s drogami se skrývá organizovaný zločin – mafie; podvody spolehlivě chránily i banky, či jak vysvětlil Šejna, „zabraňovaly, aby zář publicity nezasáhla naše přátele, banky“.

V roce 1965 již přitékalo takové množství peněz, že byla zorganizována užší spolupráce s mezinárodními financemi. Šejna řekl, že mezinárodní finance a Moskva byly v úzkém spojení. „V Moskvě se neučinilo žádné důležité rozhodnutí bez účasti mezinárodních financí.“ Organizování praní špinavých peněz bylo řízeno mezinárodními financemi. Finančníci a sovětští státníci se scházeli ve zvláštních vilách v Praze, jelikož se pro bankéře jevilo příliš nebezpečným se na tyto schůzky scházet v Moskvě. V Praze se konaly schůzky každý týden. Šejna o tom všem věděl, neboť jeho personál měl za úkol koordinovat pro tyto schůzky používání zvláštních vil.

Pokyny, které dostala česká zpravodajská služba, byly zcela jasné. V roce 1964 dostala specifický úkol využít devět bank v patnácti zemích, které zahrnovaly Singapur, Rakousko, Argentinu a Holandsko. Rozvědka dokonce obdržela jména „důvěryhodných“ osob, které byly v různých bankách k dispozici. Službě bylo též řečeno, aby využila banky, které nebyly tolik sledovány, například banky na Novém Zélandu a v Norsku.

Použity byly i banky ve Švýcarsku, Španělsku, Lucembursku a Lichtensteinsku, ale jak řekl Šejna, spíše zde docházelo ke korumpování bankovních úředníků než k přesunu velkých částek peněz. Je velmi důležité pochopit, jak důležitou roli mají v sovětské strategii banky. Prioritním cílem průniku se v roce 1964 staly velké banky jednak proto, že dobrý bankéř má přístup k politickým rozhodnutím a zároveň je může ovlivňovat, a také z toho důvodu, že banky jsou velice dobrými zdroji informací charakteru technické špionáže. Snadno se též přehlíží skutečnost, že bankovní úředníci jsou cenným prostředníkem k „neformálnímu“ seznámení s průmyslníky a lidmi s vlivem a mocí. Bankéři tudíž nebyli jenom klíčovými poskytovateli informací, ale také vynikajícími zprostředkovateli. V 60. letech byli dva vysocí bankovní úředníci čeští agenti, stejně jako jeden z vysokých bankovních úředníků ve Švýcarsku. Češi byli obzvláště výkonní ve Švýcarsku, přestože hlavními operátory rozvědky zde byli Rusové a Němci. A jak mi Šejna vysvětlil, denně chodilo tolik zpráv ze Švýcarska, že se to podobalo „sledování hlavních večerních zpráv“.

Korupční svazky na „lidi s vlivem a mocí“, jež byly získány z jejich kriminálních a drogových operací, byly masivní. Samotní Češi měli v roce 1967 aktivní hlášky na zhruba 3.000 těchto korumpovaných důležitých osob. Přidejme k tomu svazky Sovětů, Němců, Bulharů, Maďarů a Poláků a celkový počet do roku 1980 by snadno překročil cifru 20.000 – všichni tito lidé jsou důležití a jsou předmětem vydírání a ovlivňování. Tajné bankovní účty nebyly pro Rusy tajemstvím. Následkem svých průniků byli dobře informováni o tajných bankovních účtech různých státních vůdců, jakým byl například president Marcos.

Podle odhadů KGB ze současné doby Rusové řídili nebo byli schopni vykonávat strategické řízení 31% obchodu s drogami do Spojených států. Řídili četné drogové operace v Kanadě, Mexiku, Panamě, Costa Rice, El Salvadoru, Belize, Uruguayi, Paraguayi, Kolumbii, Peru, Chile, Bolivii, Argentině, Brazilii, Guadeloupe, Jamaice a v Dominikánské republice, o kterých Šejna osobně věděl. Kubánská operace, řízená osobně Raulem a Fidelem Castrem, byla sovětská operace. Všichni jejich agenti byli domácí rekrutovaní agenti. Patří sem i Spojené státy, kde v roce 1967 odhadla KGB kontrolu nad 38% distribuční drogové sítě. V té době měli Sověti také své agenty ve zhruba 75% latinsko-amerických bank a ve 45% amerických a kanadských bank. A to jsou čísla ještě před dobou, než došlo k explozi peněz z kokainu.

Pohroma v podobě ilegálních drog, která v 60. letech postihla Ameriku, nebyla náhoda. Byl to produkt dobře připravených operací. První operace, kterou zorganizovala Čína, začala v roce 1949. Sovětský plán začal fungovat v roce 1959. Dle výše uvedeného začalo napojení na banky v samých začátcích akce. Jak jinak by mohla ročně multi-miliardová operace fungovat a navíc narůst v operaci s výnosy plus bilionů amerických dolarů ročně? Šejna vzpomínal na některé z diskusí Rady obrany při schůzkách s německými bankovními úředníky a na vznik falešných společností a vykonstruovaných projektů veřejných prací, které sloužily jako zástěrky při masivních přesunech peněz.

Náhoda není ani to, že se rok či dva po kolapsu Sovětského svazu náhle objevil ruský organizovaný zločin po celém světě, včetně v sedmnácti hlavních amerických městech. Tyto zločinecké operace po kolapsu „nevznikly“ náhle (Viz. N.N. 02/2000 “KDO CHCE VLÁDNOUT SVĚTU“). Nejsou ani prací nezávislých podnikatelů, přestože je to přesně to, čemu nás nutí věřit. Byly již rozsáhlé a efektivní dlouho před kolapsem a řídila je KGB. KGB si před rozpadem sovětské říše dala značně záležet na tom, aby zachovala a chránila cenné majetky a operace, jakými jsou organizovaný zločin a obchod s drogami. Bylo zcela zřejmé, že jejich přítomnost se již nedá dále udržet v tajnosti. Vzhledem k tomu bylo jediným logickým řešením „jít na veřejnost“ a vytvořit představu o jejich nezávislém vzniku coby přirozeném sledu událostí, na který s obavami shlížejí jak noví ruští státníci, tak i státníci západní. A vzniká potřeba, aby západní bezpečnostní služby „spolupracovaly“ v boji proti organizovanému zločinu se službami ruskými – za finanční asistence Západu! Vezmeme-li v úvahu důležitou povahu těchto operací (nejen peníze, ale operace spojené s politickou korupcí a ovlivňováním), potom zní stejně naivně otázka, zda KGB a GRU jsou stále zapojeny, jako kdybychom se ptali, zda jsou tyto stále zapojeny do špionáže a vlivných operací. Odpověď je ano, více než kdykoliv předtím.

Současná odhalení, která vyplynula z šetření ruského praní špinavých peněz a s ním spojené finanční manipulace, jež sloužily celé řadě zločineckých operací, jsou jenom pouhým letmým pohledem na obrovskou ukrytou příšeru. Její rodokmen je mnohonásobně horší než cokoliv kdy bylo zveřejněno. Obsahuje politickou, ekonomickou, právní, finanční a zákonodárnou korupci, která se vyskytuje téměř ve všech zemích na celém světě. Provázání organizovaného zločinu se skupinami obchodujících s drogami a teroristickými operacemi jsou ještě další dimenzí, kterou bychom neměli ignorovat.

Je to nebezpečný svět, ale není již načase sejmout klapky s očí a začít si uvědomovat daný problém v celé jeho rozsáhlosti, včetně toho, co se stalo následkem zločineckého chování, což nám také napoví, kam směřujeme!

Jak bylo zcela evidentně řečeno v září 99 ve Feldkirchu a co vyplývá z intenzivních neformálních diskusí, nezdá se, že bychom měli příliš času nazbyt. Je zřejmé, že právní procesy a současné postoje vůči policejním operacím tento problém nezvládají. Navíc vliv, který dnes již mezinárodní organizovaný zločin má ve finančnictví, politice, soudnictví a v médiích, je skutečně děsivý.

 

Překlad:

Hana Catalanová

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář